Blog

CHINASKI, ELÁN A RÍZENÍ JEDNOU RUKOU

Posted on April 3, 2018
vojta_blog_2
Přátelé, o Velikonocích jsem podnikl velmi nebezpečnou jízdu autem z Třince do Vyšnej Boci se zastávkou v Jasné a pak zpátky přes Prahu do Klatov. :-)  V Jasné jsem si chtěl půjčit skialpy a vyběhnout nahoru, ale 38 EUR na den mi přišlo trochu moc, zvlášť když by mi to stačilo na 2 hodiny. ;-) Navíc byla mlha a lehký déšť.. no nevadí, příště..
Nebezpečné to bylo tím, že jsem řídil jen jednou rukou a druhou ladil rádio. Né, že by všude hráli špatnou hudbu, ale spíše jsem si chtěl udělat průzkum, co se kde hraje..
Vyšlo mi z něj, že nejhranější kapelou na Slovensku je asi Elán a v Česku Chinaski, těsně před Elány. Jasně, mohl bych se podívat na IFPI a nezkoumat to, ale mě to bavilo z jiného důvodu. Ony totiž ty rádia na Slovensku když chtějí zahrát song od té stejné kapely jako české rádio, tak si vyberou vždycky “lepší” song než my :-)
Například když se má hrát Elán, tak u nás je to “Voda, čo ma drží nad vodou” a u nich je to “Čaba” :-) Chinaski jsou na Slovensku “1.signální” a u nás cokoliv z jiných alb než z “1.signální”.. co myslíte vy?
Taky máte pocit, že nejlepší alba od Chinaski a Kryštof byly ty první? A čím to je?
Já jsem asi špatný vzorek společnosti – jediné album, které dokážu poslouchat od začátku do konce aniž by mě omrzelo, je od Kings of Leon “Come Around Sundown”…
Na konec chválím Slovenské Rádio FM, že pouští kapely, které byly na Eurosonicu akteré zpívají italsky a polsky. BORCI!
V.

VOJTA SE ROZEPSAL O ANDĚLECH

Posted on March 26, 2018

 

Tak jsme měli zase po roce vyhlášení Andělů. Až mě to donutilo vyslyšet pobídku Honzy Muchowa, abych obnovil svůj blog.

Rád bych tímto pogratuloval Lucce a Matyášovi za skvělou produkci a hlavně za příběh! Nevím, jestli je to cíl​,​ nebo to tak je přirozeně​,​ ale tihle dva umí dát běžnému udělování cen celistvost a něco mezi řádky.

Věřím, že v jejich produkci je potenciál na vyhlazení playbacku z živých přenosů. Pro ty, co nevědí, vězte, že se v playlistech českých rádií pohybuje pár borců, kteří tak trochu jakoby neumí úplně zpívat :-) Vím, že pro televize je živé hraní velká práce navíc​,​ ale na fotbal se taky nechcete dívat ze záznamu. Hraje se teď a tady.

Nejlepší zážitek z vyhlášení Andělů mám z koncertu Pokáče​ na stagi před Fórem Karlín​. Šli jsme ho s Petrem (manažer Mirai) podpořit do první řady už 5 minut před začátkem jeho desetiminutového setu. Venku byly 2 stupně, takže se to dá srovnávat s dvouhodinovým čekáním na čtyřhodinový koncert Bruce Springsteena​ (​jeho koncert jsem nikdy neviděl​,​ ale prý je to vrchol koncertní ligy, údajně se celé 4 hodiny nenudíte).

A Pokáč mu​ jako bavič dýchá na záda, přátelé! Díky vybité baterce v kytaře, a následném poloúspěšném pokusu nazvučit kytaru akusticky, se do jeho setu vešla pouze jedna krátká píseň, ale víte co? Bylo to nejlepších 7 minut čekání​,​ co jsem kdy na koncertě zažil. ​Jeho vtipným průpovídkám se směju ještě teď a říkám si, že by mu mohla na nějakém dalším konertě jakoby náhodou zmizet kytara​, abych si tu jeho řečnickou improvizaci užil znova.​

Druhý highlight večera bylo ​vystoupení Anny K. Její hudbu moc nevyhledávám​,​ ale stejně jako na narozeninách Brainzone mě​ i teď​ mrazilo v zádech. Prý má nejlepší kapelu v ČR. Věřím.

Když jsem viděl Debbi, vzpomněl jsem si na afterparty po předávání cen MTV​, když nám ještě s Charlie Straight vylezla na kapotu dodávky a my jsme jí za to zavezli domů ​… Měl jsem ten den více nostalgických flashbacků, třeba když Lenny začínala, její maminka jí skoro musela popostrčit​,​ aby se nestyděla nás pozdravit. ​Ten​ stejný​ den Albert Janě Kirschner rozladil​ ukulele​ do přímého přenosu v ČT. Nebo když nám Miraiova anglicky zpívající kapela​ Dolls In The Factory​ předskakovala v Ostravě.

photo_2018-03-22_18-49-56

Tak mám​ po těch Andělech​ z Lake Malawi takový roztržitý pocit. Na jednu stranu se cítíme být součástí toho českého rybníčku a na druhou stranu víme, že jsme úplně mimo, v jiném vesmíru :-)
Včera mi jeden starý známy produkční řekl, že ​jsme podle něho ​kvalitativně o několik levelů výše než některé jiné mainstreamové české kapely​,​ ale že buď musíme zpívat česky nebo vystřelit třeba do Holandska. Tam jsou prý více otevření světové hudbě než u nás.

No jo, ale když opustíte domov​,​ tak mu v rozvoji nijak nepomůžete, že? V Africe a v Třinci o tom vědí svoje :-) Pokud se tedy považujete za obohacující prvek svého prostředí jak nás asi vidí ten produkční:-) Pak jsou ale umělci, kteří svým odchodem prostředí obohatí, že? Nebo politici. Nebo fotbalisti. Manažeři. Prezidenti. Majitelé světa.. haha

Osobně si myslím, že se umění nedá kvalitativně pos​uzovat. To fakt není lepší obraz než Mona Lisa? Kdo to rozhodl? Já posuzuju hudbu jen​om​ líbí/nelíbí a snažím se neškatulkovat. Tím pádem neřeším, jestli je hudba Lake Malawi lepší nebo horší, něž nějaká jiná. Podstatné je, kolik lidí chodí na koncerty. Čísla nikdy nelžou. Je to prostě tak, že Kryštof, Lucie a Leoš Mareš jsou nejlepší české “kapely” a to je fakt. Za tyhle 3 značky se nestydím, mám k nim res​p​ekt, obdivuju​ je​ a hraju s nima tu stejnou hru na stejném hřišti.

Možná by Albert mohl být doma ve vyjadřování srozumitelnější a udělat něco česky, co?
Já píšu tenhle blog česky jen proto, že se týká pouze českého kontextu a pro angličinu není důvod. Až budu psát obecná moudra​,​ tak to zase hodím do srozumitelné řeči pro celý svět. Možná by to měl Albert dělat taky tak? Nemělo by být výsledkem globalizace právě ono upevnění lokálních kultur?
Podle mě národní hrdost posilují například Tomáš Klus a Vojta Dyk. Měl by​ naše národní hodnoty a odlišnosti od zbytku světa někdo prezentovat anglicky? Třeba napsat písničku o pivu, jak Albert říkal v rozhovoru pro DVTV? Budu o tom ještě přemýšlet :-)

Zatím jsme se s Lake Malawi rozhodli odstřelit do ​jiného ​vesmíru, ​kde máme úplnou kreativní svobodu… ​Kluci bud​ou ​tvořit, cokoliv je napadne a uvidíme, ​kdy a ​s čím se vrátí​ a jak to vlastně bude znít​ :-) ​Teď nám vyšel klip na Spaced Out.​ Podle slovníku Urban Dictionary to znamená: A moment you have when you just stop what your doing, freeze, and not pay attention to any of your surroundings at all.​ Bůh ví, co nás teď s Lake Malawi čeká. Od Vánoc je kapela tříčlenná, zkouší v Brně a všichni cítíme, že přišla nová kapitola.

IMAGINE YOURSELF IN INDIA

Posted on March 23, 2016

Before I left for India, I had no idea I was going to stay in a city so connected to one of our songs and one of the hardest decisions of my life. When I came back I did a TV interview and the presenter named Tereza asked me where exactly I stayed in India. I said I stayed in Pondicherry and I suddenly realised something strange.

It was only back in Prague that I realized a fascinating coincidence. In Always June I’m singing: “Richard Parker and me, we are sailing away. We are hungry and weak, but we will be okay.” That is a reference to the movie Life of Pi you might have seen: A boy called Pi is stranded on a lifeboat in the middle of the ocean with a tiger named Richard Parker. They’re each fighting for survival in their very own way. Pi collects rain water and shares it with the tiger while making sure he doesn’t get eaten at the same time. On the other hand, Richard Parker respects Pi and soon they forge a special kind of relationship.

These words in Always June mean a lot to me because they mark the end of my first band Charlie Straight and the start of Lake Malawi.

Initially, there were more animals on the lifeboat until they got killed by the tiger. Pi’s family was sailing on a huge ship to Canada. They used to run a private ZOO in India but couldn’t make ends meet so they were forced to move with all the animals. Though the ship sank, both Pi and Richard Parker made it out alive. Guess where they sailed from…

…from Pondicherry. Even as I was walking around Pondicherry doing this video, it wouldn’t have occurred to me. Now it does. I guess nothing happens without a reason. Ã.

Posted on in Blog | No Comments

HOW I WENT TO A FAN’S SCHOOL

Posted on December 6, 2015

On Friday, I visited an elementary school with my guitar after a fan called Markéta asked me. She was doing a project about Lake Malawi and I was to be her surprise guest. I can totally understand why teachers love working with children and young people in general. They give you incredible sense of hope with their transfixed eyes and curiosity without boundaries. I was there for about an hour and wanted to stay for longer.

How I went back to school

Last week, I spent a few days in Prague trying to finish the radio version of We Are Making Love Again. I was in the studio with Jan P. Muchow and Ecson Waldes. At times, it was raining so hard, I felt like I was in London again. Ã.

Jan P. Muchow in Prague

Posted on in Blog | No Comments

COLDPLAY

Posted on November 29, 2015

In fact, I wouldn’t be in a band if it wasn’t for Coldplay. When my cousin played The Scientist to me when I was fifteen, I wasn’t only hooked, their music resonated with me so much, I knew what to do with my life.

cold but lovely

At high school, Zuzka Kudelová & I played Macy Gray and Sting covers, jazz standards and my early stuff as Funkiers. Then I took on drums and met Pavel Pilch, my drum teacher. I would spend a good couple of hours a week drumming in my parents’ garage. Then I met Johnny Cienciala and Michal Worek and we had a little jazz trio called 3JAZZ. When I came back from Ramsgate in 2005, I’d written my first songs (like Swim Across, UK Blues or She’s a Good Swimmer) and played them to Pavel. Straight away, we both wanted to do the same – be in a new band together… I already spoke to Johnny about this and somehow, we later persuaded my elementary school mate (and a genius pianist) Michal Šupák to join in. This is how Charlie Straight came into existence (the band split up in 2013).

I’m writing about it all to come back to Coldplay, of course… One winter afternoon back in 2005, I was doing The Scientist at a school assembly. Somewhere in the crowd, I made the most important fan of my life thus far (except from my parents). At that very moment, Johnny’s classmate Vojta Dohnal came to believe I would make it as a star at Glastonbury some day touring the world far and wide. He has been managing my musical career (with my dad helping out) in one way or another ever since. He is the manager of Lake Malawi now.

If I ever meet Chris Martin or anyone from Colplay in person, I’ll say thanks for the music that made me want to make music so much… The music that even made my best friend believe in me and find me. I am a Coldplay fan for life… Ã.

Posted on in Blog | 1 Comment

INTIMATE CHEMISTRY

Posted on November 9, 2015

Oooooooooh!!!!! I haven’t been that excited for a long time! I’ve got a journal I once bought at The Royal Albert Hall and I’ve found I tend to write mostly when I’m sad or feeling shit. Well, this blog is the opposite! I really feel just great today! How are you?

The Prague acoustic gigs were lovely… I went to Nouvelle Prague at the weekend and discovered this incredible band called The Amazons. I spoke to Matthew and Joe (I think that’s the guitarist) afterwards about how we all love Tame Impala so much… And I had a dream of calling Kevin Parker up on the phone last night.

klapper.cz

I did my first Periscope broadcast from a train the other day and I’m doing the Leoš Mareš show on Wednesday. Keep your fingers crossed for me! I’ll write more in a couple of days. This week is going to be crazy… These two songs have been on my brain forever: The Weeknd & Soak. See you soon! Ã.

Posted on in Blog | No Comments

LONDON DIARY (PART TWO)

Posted on October 31, 2015

On Thursday I went back to Crate Brewery in Hackney Wick and met Táňa Kadlecová who is such a cheerful and uplifting character. She did this interview with my previous band Charlie Straight a couple of years ago. Now she’s doing her first year of fashion photography at UCA (if I’m right) and took a couple photos of me on film that day. This in the instagram one.
Tana Hackney Wick
Then I did an interview plus a couple of songs for Met Uni’s Verve Radio on Holloway Road where I feel at home eating halloumi wraps at Crystal Kebab all the time (I stay three or four bus stops down the road). And then I re-discovered this band we found at The Great Escape while plaing The Fiddler’s Elbow.

Will Green of Feldspar is one of the nicest people I came across in London this week. He told me to meet him at The Lamb near Highbury & Islington which quickly became my new favourite pub. Will loves John Grant, I need to check him out. As he was sipping his Red Fox and I my ginger beer, somebody’s pizza delivery arrived and this mysterious man in dressed in black appeared in the middle of the room wearing a motorcycle helmet he wouldn’t ever take off. Strange… It instantly reminded me of this video by James Blake! And then I remembered the lovely interview by John Kennedy which made me an even bigger fan of both him and the XFM DJ.

On Wednesday I went to Strongroom Bar & Kitchen to see Chris Lovett from Souterrain. We’re planning a little Lake Malawi UK Tour at the end of April and I can’t wait to do something with Chris again. Our first Croydon Radio interview is one of the friendliest memories I have of venturing out into the unknown realms past Zone 3 and turning up in South London’s San Francisco (I’ve decided to call it that because of the trams and Kate Moss).

Finally, before taking the train to Luton Airport yesterday, I went to Harrods where a charming shop assistant sprinkled my wrist with something I kept smelling all day long. It made my day really. It got me through the Russel Brand loneliness I feel on Oxford Street sometimes. I also discovered this beautiful song by Japanese House which helped. And I caught up with Barbora who currently works for SHOWstudio. All in all, one of the best weeks I’ve had in a long time… We play at Prague’s Chemistry Gallery tonight. Fifty people sitting on pillows, the four of us strumming away and I’m in heaven again. Ã.

Posted on in Blog | No Comments

LONDON DIARY (PART ONE)

Posted on October 28, 2015

I never felt this good in London. Staying at my magical cat home in Holloway. Learning the importance of a hot water bottle once again and the true meaning of half term holiday. I went to see Alxndr London at Electrowerkz last night. Incredible for a first gig. I caught up with Mo Hausler at Hackney Wick today which was really inspiring and made me want to go straight into the studio and get down to work. He mixed the EP for us and I do hope to work with him again soon. This morning, I shot some videos with the Road Two crew in Shoreditch while James and Scott from Mystic Sons kept me company.

Road Two Shoreditch
On Monday, I found that my London modelling agency MiLK moved offices. I met Calvin and gave him some CDs. He gave me a hug. I’m really happy to be on their special bookings board with Mike Skinner. I love The Streets… Last year, I did a Timberland photo shoot for Shortlist magazine. I’d love to do something like this for Burberry one day. Here is a song by Miguel I discovered at the gig last night – I just love the drums and the bass distortion on that. Good night wherever you are… Ã.

Posted on in Blog | No Comments

UN-PLUGGED PHOTOS FROM ZLÍN

Posted on October 24, 2015

I first met the talented photographer Lupiga thanks to my sister when we did the We Are Here Now photo shoot. In fact, we are secretly working on new Lake Malawi t-shirts and a band hoodie with Musicwear and my sister even now… Lupiga took some photos of us during a recent Furch Tour gig in Zlín, one of the most beautiful cities ever. Thanks! Ã.

Lupiga ~ Zlin

Lupiga ~ Zlin

Screen Shot 2015-10-24 at 08.15.52

Lupiga ~ Zlin

Lupiga ~ Zlin

Lupiga ~ Zlin

Lupiga ~ Zlin

Lupiga ~ Zlin

Posted on in Blog | No Comments

YOUNG BLOOD VIDEO IS OUT

Posted on October 20, 2015

We spent sixteen hours on that train… Still, I enjoyed the shoot with Yemi A.D. I love working with him, he’s so good at managing people on set and motivating them. The video was shot on a 16mm camera by Jirka Vágner, Robert Roszbeck and our steady cam operator Lukáš (see credits for more). Jarda Gazda did a great job as the production manager. Many sleepless nights… And YZA did colour grading.

Backstage video by Ilya Fomykhin.

We’ve been loving the acoustic Furch Tour… Please use the tag #furchtour and #lakemalawimusic when putting stuff online, so we can find you! Last week, we played four gigs in a row, did a Years & Years cover once and I read my favourite book Catcher In The Rye to kids in a library… Photo by Klara Wiltavská. See you in Zlín tonight. Ã.

Brno Klara Wiltavska

Posted on in Blog | No Comments